Jestli vás nadpis šokoval, připravte se, že bude ještě hůř: byl jsem u profesionálky s nezletilým synátorem a byli jsme tam už podruhý. Realita je ale méně pikantní, než si myslíte. Jde o paní Kobayashi Chizu, která hraje profesionálně go a ve Vídni pořádá víkendové kursy. Protože jsme fanoušci a hráči této ušlechtilé hry a RS1 se chystala na Mistrovství Evropy, bylo třeba potrénovat.
Je to deprimující i fascinující, jak hluboko profíci dokážou vidět. O paní Chizu je známo, že je přísná učitelka. Ne snad, že by nás mlátila pravítkem přes prsty, ale slova chvály jsme od ní neuslyšeli. Možná je to stejný efekt, jako u nás doma. Já bych byl moc rád příjemný táta, který žoviálně tlachá s dětmi a rozmazluje je pochvalami. Jenže než se dočkám nečeho, za co bych ty mezky mohl pochválit, uplyne vždy mnoho vody. Paní Chizu asi také hledala, co v naší hře pochválit, leč nenalezla to.
Při prvním kursu jsem nehrál, jen se díval. Když paní Chizu vidí nějaký zvlášť nepovedený tah, snaží se pochopit, co hráče k takovému úletu vedlo. Při otázce What was your plan? se potili i silní hráči, protože se jim nechtělo odpovědět : I wanted to outpigged him (= chtěl jsem ho vyprasit). RS1 se snažila ohromit paní Chizu nějakou geniální myšlenkou a dosáhla toho, že mu Chizu poradila, ať u hry raděj nepřemýšlí. Já se proto rozhodl, že při druhé návštěvě, kdy se bude rozebírat i moje partie, se nebudu pouštět do nějakých nejasných soubojů a budu si v klidu jen plácat svoje územíčko. Fungovalo to jen částečně. Otázku What was your plan jsem nedostal, mé plány byly nad slunce jasnější … paní Chizu okomentovala některé nepovedené tahy a řekla, že to byla hodně nudná partie. Dokonce dodala, že kdybych byl skladatel, moje symfonie by obsahovaly jen jednu stále stejnou notu na jediné lince.
Holt jsou lidi, kterým se nedá zavděčit.
